Obec Halenkovice

Významné osobnosti obce

Josef Beran

* 25. 3. 1916, Chropyně 
+ 19. 7. 1989, Uherské Hradiště

Josef Beran – významný český malíř, žák školy umění ve Zlíně u prof. Wiesnera, Gajdoše, Miléna a Hrocha.

Své mládí trávil v Halenkovicích. Zde také v pozdějsích letech tvořil v ateliéru na své chalupě v Kržlích.
Pro obrazy čerpal náměty i z blízkého okolí. 
V březnu 1986 se v tělocvičně místní školy konala výstava děl Josefa Berana, u příležitosti mistrových 75. narozenin.
Návštěvníci mohli shlédnou více než 60 obrazů - olejomalby krajin i kytice květů.
Dlouhá léta vyučoval na Umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti.

 

Výstava obrazů k 70. výročí narození J. Berana se konala v Halenkovicích v nové tělocvičně.

Josef Zlámal

* 1. 7. 1915, Halenkovice 
+ 22. 12. 2008, Praha

Josef Zlámal – převor maltézských rytířů.

Narodil se 1. července 1915 v Halenkovicích čp. 28. Obecnou školu navštěvoval na Halenkovicích, v letech 1928–1936 studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Po maturitě se od studijního roku 1936/37 zapsal ke studiu teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Josef Zlámal svá studia dokončil na jaře roku 1941, na univerzitní absolutorium si ale musel počkat až do roku 1946, kdy mu bylo fakultní studium potvrzeno zpětně.
Vysvěcen na kněze byl 5. července 1941 a svou kněžskou dráhu začal v srpnu 1941 jako kaplan na faře ve Ptení (okr. Prostějov). Následně působil od května do srpna 1942 ve Vranové Lhotě (okr. Svitavy), pak do listopadu na faře ve Staré Bělé u Ostravy. Od prosince 1942 byl správcem farnosti Ostrava-Hrabová, kde zůstal až do října 1945. Po asi půlroční správě farnosti v Bílovci (okr. Nový Jičín) odešel v létě roku 1946 do litoměřické diecéze, kde byl ustaven farářem ve Frýdlantě a okolních obcích.

Jako duchovní správce strávil ve frýdlantském výběžku tři roky, které byly pro jeho budoucí život klíčové, především díky dvěma rozhodnutím. Tím prvním byla jeho osobní angažovanost, když během odsunu německého obyvatelstva z Liberecka dokázal u československých úřadů prosadit, aby si němečtí kněží z litoměřické diecéze mohli odvézt více osobních věcí než bylo stanoveno vyhláškou, což jim později ulehčilo začátky v jejich nových působištích, především v Rakousku. Díky tomu mu bylo později (1972) ze zahraničí tajně nabídnuto čestné členství v Řádu maltézských rytířů.

Podstatně fatálnějším ale bylo období těsně po únoru 1948, kdy začaly sílit represe nového režimu proti katolické církvi. Tajná konference českých biskupů 15. června 1949 v Praze přijala text pastýřského listu Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky, v němž biskupové věřícím odhalovali skutečné záměry komunistické politiky, uváděli konkrétní zásahy proti církvi z předchozích měsíců, odsuzovali kolaborantské tendence v samotné církvi a zdůrazňovali nutnost zachování svobody církve. Podle usnesení konference měl být list čten v kostelích na svátek Božího těla 19. června. Státní bezpečnost se snažila jeho šíření předejít zabavováním výtisků na farnostech a zákazy jeho čtení pod pohrůžkou represí. Josef Zlámal patřil k několika stovkám kněží, kteří pastýřský list při mši svaté i přes všechna varování přečetli, přestože věděl, že v kostele stojí v ústraní pozorovatel Stb („Přečetl jsem list a řekl jsem: ‚Toto píše biskup a je to závazné pro vás všechny katolíky v této farnosti, i pro toho pána, co stojí vzadu za sloupem.‘ To byla potom u soudu přitěžující okolnost.“). Stalo se to 19. června 1949 v poutním chrámu navštívení Panny Marie v Hejnicích. Následně byl Josef Zlámal zatčen a odsouzení na 6 let, přičemž trest mu byl zvýšen ještě o 4 roky za urážku soudkyně libereckého senátu.

Prošel věznicemi v Liberci, na Borech, v Kutné Hoře, na Mírově a ve Valdicích, propuštěn byl až v roce 1959. Poté pracoval jako dělník v železárnách nebo v dopravním podniku. V roce 1967 dostal souhlas k opětovnému vykonávání kněžské činnosti a nastoupil na faru ve Vlastibořicích (okr. Liberec). Po třech letech byl v roce 1970 přemístěn na faru v obci Hrubý Jeseník u Nymburka. Zdejší farnost spravoval téměř 25 let a dá se říct, že ji považoval za svůj nový domov. (Právě během zdejšího působení obdržel již zmíněný čestný titul magistrátního kaplana od rakouské provincie Řádu maltézských rytířů.)

Když v roce 1992 zemřel konventuální kaplan a převor pražského řádového kostela Panny Marie pod Řetězem Karel Vilém Horký (1909–1992), byl Josef Zlámal, jako nejstarší člen Řádu v Čechách, jmenován jeho nástupcem. Musel si nejdříve, trochu proti své vůli, dodělat noviciát a v roce 1994 se přestěhoval do Prahy, kde bydlel v maltézském domě u Jezulátka.
V roce 2004 mu prezident Václav Klaus propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy „za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva“.
Josef Zlámal zemřel 22. prosince 2008 ve věku 93 let. Pochován je na hřbitově v rodných Halenkovicích.

Informace poskytla Ing. Miriam Lukášová. 

Jindřich Spáčil

* 24. 5. 1899, Kvasice
+ 20. 11. 1978, Kroměříž

Jindřich Spáčil – český učitel, spisovatel a amatérský archeolog.

Studia na učitelském ústavu v Praze přerušila světová válka. Po návratu z fronty dokončil studia a započal učitelskou dráhu v rodných Kvasicích. Jako učitel a později i ředitel půsovil na Odborné škole pro ženská povolání v Kroměříži.
Ve své literární tvorbě se věnoval historickým i společenským románům, ve kterých zúročil své zájmy, především lásku k historii a archeologii, které se amatérsky věnoval. Díky jeho iniciativě vzniklo v Kvasicích muzeum. Základ expozice tvořily Spáčilovi sbírky. Nyní jsou uloženy v Muzeu Kroměřížska.
Mezi nejznámější literární díla patří: Městečko Kvasice (1921), Kudlovská dolina (1932), Kroměřížský sněm 1848-1849 (1933), Z časů dávných a nedávných (1937), Bludné kořeny (1946), Ať žije sněm! (1947), Tvrz nejpevnější (1956), Lásky a rebelie (1961), Kroměřížská kronika (1963), Tisíce růží (1966), Velociped, stroj rychlonohý (1971), Prstýnek s rubínovým kamenem (1971) a Náušnice z Madagaskaru (1977).
Jindřich Spáčil byl velkým milovníkem Chřibů a trampingu. V katastru Halenkovic měl postavenou chatu, ke které nyní vede žlutá turistická značka.

   

Spáčilova chata nedaleko od Budačiny (Hradská). Zde často pobýval a pracoval spisovatel Jindřich Spáčil. Jeho jméno nese i naučná stezka Chřiby v trase Bunč-Budačina, Halenkovice-Hradská. Setkávali se zde s Antonínem Rozsypalem.

Josef Mannsfeld

* 9. září 1861, Napajedla
+ 2. září 1940, Brno

Josef Mannsfeld – první řídící učitel v Halenkovicích, zapálený entomolog, odborník na chov včel.

Narodil se v nedalekých Napajedlech do učitelské rodiny. Po studijích nastoupil na místo učitele do Malenovic a Zlína, aby od roku 1890 zakotvil v halenkovické škole na dlouhých 36 let. Zde se ujal místa rechtora školy. Se svojí rodinou bydlel v učitelském bytě v budově školy. Roku 1926 přesídlil na zasloužený odpočinek do Brna. Fakt, že byl skvělým vychovatelem i pedagogem, předávali pamětníci ústní formou dalším generacím. Krom své pedagogické činnosti byl členem výboru ZÚVM, místopředsedou Družiny, správcem plemenářské stanice, pracoval v celé řadě spolků, věnoval se ovocnaření a včelařství. Jeho specializací byl chov matek, dlouhou dobu vedl pozorovací a plemennou stanici v Halenkovicích. Zanechal po sobě rozsáhlou entomologickou sbírku. Byl čilým dopisovatelem do Moravské včely a tak své zkušenosti z chovu předával dál. 

Pamění deska umístěná na staré škole