Dálnice přes Halenkovice? Ne, dnes Vám nesdělíme nic, co by mělo obyvatele Halenkovic v souvislosti tímto fenoménem moderní doby zachmuřit nebo snad potěšit. Dnešní Halenkovice nejsou obcí, přes jejíž katastr prochází některá z důležitých dopravních cest. Někdo to může brát jako výhodu, jiný jako nevýhodu. Byla však doba, která měla poklidný ráz naší obce změnit.

   Každý kdo prochází mezi rozhlednou Brdo a Bunčem si jistě kolem cesty všimne betonových staveb, které se neúspěšně skrývají v lese. Jedná se o součásti dálnice, která měla od západu k východu protnout území tehdejšího Československa. Bohužel, chvíli před zahájením výstavby tohoto obrovského díla byla republika rozbita a německými okupanty přeměněná na Protektorát Čechy a Morava. Proto se dnes této dálnici často říká "protektorátní". Slovensko bylo Hitlerem donuceno vyhlásit samostatnost a odtrhnout se od zbytku okleštěného státu. Trasa dálnice musela být zkrácena asi na třetinu a končit už na hranicích se Slovenskem.

   Stavět se začalo 2. května 1939 u Průhonic a celá, zhruba třísetkilometrová dálnice měla být hotova za neuvěřitelné čtyři roky (porovnejte si, prosím, s dnešními stavbami dopravních cest). Trasa byla rozdělena na množství dílů, které většinou dostala jiná stavební firma, či společenství firem. Po vítězství ve výběrovém řízení mohla firma zahájit nábor dělníků a začít stavět. Avšak nedostatek pracovních sil výstavbu brzdil. Množství dělníků totiž zpočátku dobrovolně a později nuceně odjelo pracovat pro Říši. A tempo výstavby se ještě více zpomalilo po vypuknutí 2. světové války v září 1939. Nakonec, když nacisté začali na bojištích prohrávat, byla práce na dálnicích všemožně omezována, až je v r. 1942 nařízeno zastavit práce úplně. V té době zůstalo rozestavěno celkem 73 km protektorátní dálnice, z toho 53 km mezi Prahou a Humpolcem a 18 km v pohoří Chřiby. Na těchto úsecích bylo postaveno i 55 mostních objektů a provedeny zemní práce v rozsahu 1,3 mil. kubických metrů zeminy.

    Dálnice D1 byla nakonec vybudována, ale její trasa se Halenkovicím vyhnula. A tak jen betonové solitéry v chřibských lesích připomínají pohnuté časy naší země. Kolemjdoucí si mohou pokládat otázky, na které snad ani nelze nalézt odpovědi. Jak by vypadal svět, kdyby tudy dnes pojížděla auta, byli bychom tu my? Co jsou velké lidské plány ve srovnání s mocí přírody a co zbude po nás?
Budete-li mít možnost projděte se kolem těchto staveb.


Interaktivní mapku s přehledem staveb v Chřibech si můžete prohlédnout...zde, nebo po kliknutí na náhled mapky.